Pár řádků o nás
Vlastně jsou to písmenka o našich pejscích a naší "cestě" k nim.
Kdo jsme? Člověčí a psí rodina :-) Chovám já a moje maminka, další fenečku mám u kamarádky a pejska u sestry. Bydlíme na severozápadě Čech v Klášterci nad Ohří a v Chomutově, v Litvínově a v Jirkově a patří k nám smečka šesti pražských krysařiček a jednoho pejska v poměru 2:3:1:1. Jeden by neměl na tolik pejsků volné ruce a moře času... Já, krom krysaříků a ostatního zvířectva, propadla přírodě, horám, historii, s tím samozřejmě souvisí cestování pěšky, autobusem i vlakem. V roce 2011 zaujalo první místo člověčí miminko :) a tak jsme v Klášterci s chovem pejsků maličko přibrzdili. Pejsky máme hlavně pro radost, jako parťáky na procházky a moc nás těší, když radost rozdávají i naše štěňátka a z jejich majitelů se stávají naši noví prima kamarádi!
Chovatelskou stanici s názvem Dar minulosti nám na ČMKU zaregistrovali 10. srpna 1998, v době, kdy jsme ještě neměli žádnou chovnou fenku,
teprve začínali s choďáčky
a o vzrušení se starala i Fina - fenka voříška z útulku.
Chovatelská stanice je registrovaný název, žádné zařízení :-) jak si mnohdy volající a píšící mylně myslí. Pejskové bydlí s námi, v bytě, a občas chrní tam, kde by správně vychovaní pejskové spát asi neměli, ale samozřejmě spí nejraději a nejčastěji, vlastně skoro pořád :-), tj. v člověčím pelíšku. :)
O krysařících jsme poprvé četli v roce 1993, kdy jsme si vybírali prvního pejska, který měl být podle představ mojí maminky malý a krátkosrstý, aby mohl být v bytě. Moje představy byly alespoň o kousek větší a chlupatější ;) Takže je jasné, komu děkuji za pořízení první krysařičky s rodokmenem :-)
Za tohle rozhodnutí vděčíme i článku paní Londinové v časopise Cerberus,
který nás s těmito maličkými pejsky seznámil, „otci“ tohoto krásného plemene Ing. Findejsovi, protože mě zásobil kontakty, a jedné prímové chovatelce, co mě „naťukla“ tím správným směrem. Ale na chvilku ještě zpátky do roku 1993.
Tenkrát, 5. června, jsme se s trochou štěstí rozjeli vlakem do Benešova pro naši první fenku - půlroční Zuzanku. Jak už to bývá, nezůstalo u jednoho pejska a v listopadu 1994 se nám narodila Shelinka, Zuzanky nejmenší štěňátko. Shelly nás navždycky opustila ve 12,5 letech... a Zuzanka o 3 roky později, krátce před svými 18. narozeninami. Obě sice neměly prokazatelný původ, ale právě díky nim jsme krysaříky poznali.
Někde jsem kdysi četla citát: "Ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata." Pro to moje největší štěstí na čtyřech tlapkách jsem se rozjela 23. května 1999 k paní Kohoutové do Prahy na Žižkov. A domů jsem si vezla maličkou šedesátidekovou, teprve osmitýdenní, krysařičku Cyrilku Hekeži, která se stala jedinou zakladatelkou celého našeho chovu pražských krysaříků. Cyrilka (doma slyšela na Cesinku) byla, je a vždycky bude jedinečná. Protože první je jen jednou. A troufnu si „nahlas“ napsat, že významně ovlivnila současný chov pražských krysaříků!  Vždyť všech šest štěňátek, která načtyřikrát porodila, bylo chovných a v chovu také aktivně působilo. Ať to byl jeden z nejúspěšnějších krysaříků Atýsek, jeho mladší bráška Darýsek, švýcarský Badýnek, ten se spolu s mojí Bělinkou (doma jedině Eliška, Eli) ve Švýcarsku narodil, krásný Cyríšek anebo jeho úspěšná sestra Cílinka, která je pokračovatelkou Cyrilčiny rodiny.
Cíli byla štěňátko, co se zkrátka neprodává - pozorná, temperamentní a nesmírně fotogenická! A tak se tehdy náš čtyřnohý tandem Cesinka + Eliška rozrostl na trojlístek maminky a jejích dvou dcer.
Další štěňátka měla na triku Eliška s Cílinkou. Cílinčin „čtyřlístek“ se narodil po sedmi letech na den přesně, co jsme si přivezli Cesinku. A smečku početně rozšířila čtvrtá fenka Fanika (Niky), kterou opatrovala moje maminka.
Psí babičky zestárly a tak jsme veškeré naděje vložili do Nikušky jediné dcery Keisy, i ta je dnes veteránkou, ale nechali jsme si její překrásnou dceru Onesku (doma Nessie) a šťastnou náhodou se k nám neplánovaně dostala Šaki (Chakira Alimak), dcera Fabieny Dar minulosti, vnučka Cílinky. Nedokázali jsme prodat ani sestřičky z vrhu "S" - Sammy a typickou drobnější Sessi (doma slyší na Cesmínku), ta putovala rozdávat radost ke kamarádce, která o svou krysařičku přišla. Nakonec nám v rodině zůstal i Chakiry syn Tequila (Jerry), jedině tak bylo pravděpodobnější, že se stane chovným pejskem a neztratí se nám ve světě coby mazlíček.
Tři naše holčičky (Keisy, Šaki a Nessie a dříve i Nikuška) bydlí v Chomutově, odkud jsme se v květnu 2007 s Cesinkou, Eliškou a Cílinkou přesunuli 25 km západněji do Klášterce nad Ohří. Cesinka s Cílinkou a chomutovská Nikuška už tu s námi nejsou, ale zůstaly navždycky v našich srdíčkách a vzpomínkách.
Jednodušeji řečeno, zatím se nám daří držet se původních krysaříků, jak je regeneroval Ing. Findejs (bez novodobých barev a registrů), chováme na vlastní rodinné linii od první Cyrilky - přes Cílinku - Faniku - Keisy - Onesku - sestřičky Sammy a Sessi. Po Cyrilce nám radost svými štěňátky dělala i Bělinka, která ale vždy měla jen samé "kluky" a tak jsme si ji přes syna Čendíka vrátily do chovu. Čendík je tatínkem Onesky a také dědou pejska Tequily, který je synem Chakiry, a aby to nebylo jednoduché, ta je je vnučkou naší Cílinky ;) Naši pejskové jsou jedna velká rodina! :-) Aktuálně je "rozmístění" našich psích sluníček takové: v Klášterci bydlí Bělinka (Eliška) a Sammy, v Chomutově Keisy, Chakira (Šaki) a Oneska (Nessie), v Litvínově Sessi (Cesmínka) a v Jirkově Tequila (Jerry).
Štěňátka chováme hlavně pro radost naši a radost nových majitelů, již jsme odchovali celou abecedu, ale trvalo nám to dlouhých 20 let. Snažíme se odchovávat zdravá štěňátka bez vad, i když přírodě se poroučet nedá a občas se i nám narodí pejsek, který sice nebude chovným šampionem, ale jako mazlíček dokáže rozdávat radost stejně obrovskou.
V našich srdíčkách zůstavají všechna naše štěňátka, některá, a je jich hodně, jsou ale velikánskou srdeční záležitostí, ty se předávají těžce,  o to větší radost máme z přátelství s jejich rodinami. Za všechny asi Gasi Dar minulosti (Luckýsek) po naší aktuálně osmnáctileté psí babičce Bělince, který byl naším prvním dlouhosrstým štěňátkem. Jenže tou dobou nebyla dlouhá srst ve standardu (chovatelé své chlupaté odchovy tajili a nezapisovali, my byli první, kdo chlupáčkovi nechali vystavit PP) a tak byl Luckýskovi vytišten rodokmen, kde má uvedenu krátkou srst a razítko "Nestandardní". Přesto byl nejkásnějším dlouhosrstým krysaříčkem, jakého jsem znala, měl mimořádně úžasnou povahu, krásný původ a senzační domov a rodinu.
Klášterecké okolí láká k procházkám, výletům, túrám. Mezi naše nejoblíbenější dostupné cíle patří okolní stráně, lesy, hrady a hlavně ty hory. A tak se tu docela dobře fotí. Já někdy fotím hodně! :) Doma i venku se občas povede momentka, i když procházky s foťákem vůbec nejsou pravidlem. Také těch okamžiků, co nevratně uteklo... Vzpomínám si i na své ještě docela nedávné začátky s "krabičkou" Viliou "za stovku" z bazaru :) a počítání obrázků na kinofilmech, na darovanou Yashiku od paní Mordasini i první digitální Fujifilm. Od roku 2005 je v pohotovosti "třistapadesát déčko" (Canon EOS 350D) s 8 MPx a jako „dokumenťák“ jeho mladší 5 MPx bráška Canon PowerShot S60. I když už podle podpory z Canonu patří do období pravěku ;), stále mi slouží a nedám na ně dopustit. Naše vlastní záběry s našimi pejsky můžete znát např. z pohlednic, samolepek, časopisů, psí encyklopedie nebo třeba www klubu.
Tyhle naše stránky jsou postavené především na obrázcích, respektive zlomku vlastních fotek, které někdy nestíhám přidávat a stránky
aktualizovat - důležitější je pro nás rodina a naši pejskové, pak práce, majitelé našich pejsků, na které někdy už nestíhám najít dostatek času, a až potom to ostatní, třeba tyto webovky. Ony vlastně vznikají i pro nás, jsou naším archívem, vzpomínkou a přehledným pohledem do minulosti našich pejsků a našeho chovu.
Prosím naše hosty – prohlížejte si stránky i obrázky pro potěšení oka, ale žádné loupení. Nechceme, jako jiní, mazat nebo zmenšovat..., ani se přít o autorská práva. Já nemám nic proti tomu, aby jste si náš obrázek půjčili, stačí se zeptat. Na požádání Vám ráda pošlu i větší rozlišení, ale nechci potkávat obrázky s našimi pejsky, kteří s námi prožili velikánský kus našeho života, a kteří zaplnili anebo ještě stále plní naše srdíčka, někde, kde to nečekám...
|
|
|
|
