Pár řádků o nás

     Vlastně jsou to písmenka o našich pejscích a naší "cestě" k nim.

     Kdo jsme? Člověčí a psí rodina :-) Chovám já a moje maminka. Bydlíme na severozápadě Čech v Klášterci nad Ohří a v Chomutově a patří k nám smečka pěti pražských krysařiček v poměru 3:2 (tři klášterecké veteránky a dvě mladší Chomutovandy). Já, krom krysaříků a ostatního zvířectva, propadla přírodě, horám, historii, s tím samozřejmě souvisí cestování pěšky, na kole, ale i vlakem. V roce 2011 zaujalo první místo člověčí miminko :) a tak jsme v Klášterci s chovem pejsků maličko přibrzdili. Pejsky máme hlavně pro radost, jako parťáky na procházky a moc nás těší, když radost rozdávají i naše štěňátka a z jejich majitelů se stali naši prima kamarádi!
     Chovatelskou stanici s názvem Dar minulosti nám na ČMKU zaregistrovali 10. srpna 1998, v době, kdy jsme ještě neměli žádnou chovnou fenku, teprve začínali s choďáčky a o vzrušení se starala i Fina - fenka voříška z útulku. Chovatelská stanice je registrovaný název, žádné zařízení :-) jak si mnohdy volající a píšící mylně myslí. Pejskové bydlí s námi, v bytě, a občas chrní tam, kde by správně vychovaní pejskové spát asi neměli, ale samozřejmě spí nejraději, tj. v člověčím pelíšku. :)
      O krysařících jsme poprvé četli v roce 1993, kdy jsme si vybírali prvního pejska, který měl být podle představ mojí maminky malý a krátkosrstý, aby mohl být v bytě. Moje představy byly alespoň o kousek větší a chlupatější ;) Takže je jasné, komu vděčíme za krysaříky s rodokmenem :-) Pak ještě článku paní Londinové v časopise Cerberus, který nás s těmito maličkými pejsky seznámil, a „otci“ tohoto krásného plemene Ing. Findejsovi, protože mě zásobil kontakty, a jedné prímové chovatelce, co mě „naťukla“ tím správným směrem. Ale na chvilku ještě zpátky do roku 1993. Tenkrát, 5. června, jsme se s trochou štěstí rozjeli vlakem do Benešova pro naši první fenku - půlroční Zuzanku. Jak už to bývá, nezůstalo u jednoho pejska a v listopadu 1994 se nám narodila Shelinka, Zuzanky nejmenší štěňátko. Shelly nás navždycky opustila ve 12,5 letech... a Zuzanka o 3 roky později, krátce před svými 18. narozeninami. Obě sice neměly prokazatelný původ, ale právě díky nim jsme krysaříky poznali.

      Někde jsem četla citát, že ten, kdo řekl, že štěstí se nedá koupit, zapomněl na štěňata. Pro to moje největší štěstí na čtyřech tlapkách jsem se rozjela 23. května 1999 k paní Kohoutové do Prahy na Žižkov. A domů jsem si vezla maličkou šedesátidekovou, teprve osmitýdenní, krysařičku Cyrilku Hekeži, která se stala jedinou zakladatelkou celého našeho chovu pražských krysaříků. Cyrilka (doma slyší na Cesinku) byla, je a vždycky bude jediná. Protože první je jen jednou. A troufnu si „nahlas“ napsat, že významně ovlivnila současný chov pražských krysaříků! Vždyť všech šest štěňátek, která načtyřikrát porodila, je chovných a v chovu také aktivně působí. Ať je to jeden z nejúspěšnějších krysaříků Atýsek, jeho mladší bráška Darýsek, švýcarský Badýnek, ten se spolu s mojí Bělinkou (doma jedině Eliška, Eli) ve Švýcarsku narodil, krásný Cyríšek anebo jeho úspěšná sestra Cílinka, která je pokračovatelkou Cyrilčiny rodiny. Cíli byla štěňátko, co se zkrátka neprodává - pozorná, temperamentní a nesmírně fotogenická! A tak se náš čtyřnohý tandem Cesinka + Eliška rozrostl na trojlístek maminky a jejích dvou dcer.
     Další štěňátka měla na triku Eliška s Cílinkou. Cílinčin „čtyřlístek“ se narodil po sedmi letech na den přesně, co jsme si přivezli Cesinku. A smečku početně rozšířila čtvrtá fenka Fanika (Niky).
      Psí babičky jsou kastrované i Cílinka dovršila věku veteránky a Nikču už krýt nebudeme. Chovatelské naděje dnes vkládáme do nejmladší Keisy, Nikušky dcery. Obě bydlí v Chomutově, odkud jsme se v květnu 2007 s Cesinkou, Eliškou a Cílinkou přesunuli 25 km západněji do Klášterce nad Ohří, města mezi Krušnými a Doupovskými horami. A hory, to je moje! Zdejší okolí láká k procházkám, výletům, túrám. Mezi naše nejoblíbenější cíle patří okolní lesy, hrady a hlavně ty hory.

     Co ještě? Focení. A fotím hodně! :) Doma i venku se občas povede momentka, i když procházky s foťákem nejsou pravidlem. Také těch okamžiků, co nevratně uteklo... Vzpomínám na ještě nedávné začátky s "krabičkou" Viliou za stovku z bazaru :) a počítání obrázků na kinofilmech, na darovanou Yashiku od paní Mordasini i první digitální Fujifilm. Od roku 2005 je v pohotovosti "třistapadesát déčko" (Canon EOS 350D) a jako „dokumenťák“ jeho mladší 5 MPx bráška Canon PowerShot S60. Vlastní záběry s našimi pejsky můžete znát např. z pohlednic, samolepek, časopisů, psí encyklopedie nebo třeba www klubu.

     Tyto stránky jsou postavené především na obrázcích, respektive zlomku vlastních fotek. Prosím naše hosty – prohlížejte pro potěšení oka, ale žádné loupení. Nechceme, jako jiní, mazat nebo zmenšovat... Na požádání ráda pošlu i větší rozlišení, ale nechci potkávat obrázky s našimi pejsky někde, kde to nečekám...
Kamila Burešová 26. dubna 2012