Novinky 2021

Pro zobrazení větších fotek na této stránce klikněte na náhled, fotografie se zavírají kliknutím na velký obrázek.

Letošní rok:  2023
Archiv novinek:    2022  -  2021  

2020  -  2019  -  2018  -  2017  -  2016  -  2015  -  2014  -  2013  -  2012  -  2011  -  2010  -  2009  -  2008  -  2005-07  



Opouští nás náročný rok 2021, tak ať je ten následující snadnější, plný zdraví, sluníčka a volnosti.
Našim přátelům, majitelům našich bývalých, současných a třeba i těch budoucíh štěňátek, samozřejmě
všem hostům těchto webových stránek a příznivcům čeledi psovitých přejeme krásný rok 2022.


    Trochu jsme výletili, ale jinak bylo čtvrté čtvrtletí smutné - v říjnu odešla naše nejstarší psí babička Eliška...:-(




V prosinci napadl sníh, ale Štědrý večer, po devatenácti předešlých první bez Elišky...,
byl zase na blátě. Na pejsky na Štědrý večer nikdy nezapomínáme, pochutnají si
na pejskoslavnostní večeři a pod stromečkem si sami najdou svoje dárečky. Aby to měli
jednodušší, pejskům je nebalíme ;) Íný se mohla z vybraného dárečku radostí uvrtět! :-)




Čas nezadržitelně letí dál a je to znát. 15. listopadu byla Šakinka, stejně jako všechny
naše veteránky před ní, preventivně na kastraci. 4. prosince oslavila klášterecká
Sammynka 5. narozeniny (poprvé jenom s Íný), Sammči chomutovská maminka Nesinka
hned 12. prosince už sedmé. S Nesinkou si samozřejmě zamlsali i Keisynka se Šakinkou.




13. listopadu čekal Ínečku velký den! V Jesenici u Prahy se zúčastnila klubové výstavy,
z 15 přihlášených získala výbornou 4 a krásné hodnocení. Po absolvování bonitace se
stala naší nejmladší chovnou fenkou. Viděli jsme se i s Dytíkem a Ínečky sestřičkou
Cetynkou, ta bohužel uchovněná nebyla, i když chybně rostlý špičák mají i chovní PK.




Bez Elišky je doma smutno a prázno..., domů už pospíchat nemusíme... Ve svátek, 28. října,
jsme s našimi pejsky Sammy a Íný vyjeli autobusem na Nové Zvolání za sluníčkem, odkud
jsme spolu šlapali pěšky až do Klášterce, ale od Měděnce už mlhou. V tlapkách našich
holčiček ty kilometry znát ani nebyly, obě běhaly, štěkaly a výlet si po psím opravdu užily.




9. října jsme po dlouhé době opět viděli naše berlínské kamarády, Apolla a hlavně Chessie,
dnes už třináctiletou dceru naší nezapomenutelné Cílinky. Nejprve jsme společně okoukli8
opravenou vysokou pes v Šindelové a pak vyrazili snad už tradičně k Rotavským varhanům,
kde byla naše Íný vůbec poprvé. Cestou tam i zpátky jsme se dlouho zdrželi v borůvčí. :-)




Eliška nechtěla být sama, když byla vzhůru a volala nás. Volala když se potřebovala napít,
vyčůrat, najíst a pohladit. Odpoledne nebyla sama, pejsky jsme venčili, až když spinkala.
Moje vysněná fenečka a nejlepší psí maminka, jakou jsem kdy měla, odešla po 19,5 letech.
Jedinečná a nezapomenutelná. Byly jsme spolu od prvního nadechnutí do toho posledního...




5. října 2021 jsme s Eliškou oslavili Elišky jmeniny v kalendáři hlazením a tím, že jsme byli
celé odpoledne s Eliškou. Posledních pár dní sice stále venku běhala, opravdu utíkala, ale už
nechtěla jíst... 6. října jsme museli zavolat veterináře... Elišku jsme hladili celé odpoledne,
ještě rozdávala svoje jemné pusinky, když se vyčůrala, pak šla ale zase spinkat. Doktor
přijel až večer... Naše milovaná Eliška navždycky spinká už zase vedle Cesinky s Cílinkou.




2. října jsme se s Ínečkou vypravili na Königsmühle, zaniklou osadu v Krušných horách,
kde jsme ještě nebyli. Tolik lidí, jako právě tam, jsme v těch našich horách snad nikdy
nepotkali. Procházka z Kovářské přes Vápenku a pak až na Měděnec byla tradičně fajn.
Busem jsme spěchali za Eliškou, odpoledne se na vodítku prošla a proběhla na sluníčku.


    Třetí čtvrtletí plné psích procházek po našich cestičkách, výletů v našem okolí a mazlení naší milované Elišky.




30. září 2021 je Elišce (Bělince Dar minulosti) neuvěřitelně krásnného 19,5 roku. Eliška
už je babička, přesto venku na vodítku stále běhá a skáče jako štěňátko, i když nevidí.
S krmením musíme opatrně, ne všechno bříško dobře snese, v noci i během dne dostává často pít, vodu už nechce, tak jen mlíčko, které má ráda. A hodně, hodně pohlazení.




I v září se potřebovali pejskové proběhnout a tak jsme běhali. ) S Eliškou ve stínu, když
bylo teplo, anebo na sluníčku, když bylo chladněji. Pejsky jsme vzali na Šumnou, máme ji
kousek, kamzičce Ínečce se líbilo na bývalé bobové dráze a v borůvkovém království na Meluzíně, odkud jsme doběhli na autobus za pouhé 2 hodiny a rychle se vraceli za Eliškou.




Je to 6 let, co navždycky a nečekaně odešla 1. září 2015 naše devítiletá Nikuška.
Nezapomínáme ni na, ve svých potomcích je tu s námi dál. 16. září 2021 se Nikušky
vnučce Nesince narodilo poslední štěňátko, krásný pejsek Foxík po krásném Kvidovi
Nermin, který se Nesince líbil kdysi na výstavě, kde se potkali ;) A mně také. :-)




Po MVP v Mladé Boleslavi jsme nocovali v Chomutově a dopoledne využili
možnost vyfotit si společně naše klášterecké a chomutovské krysařičky.
Nejstarší Elišku ležící na heboučké dece a nejmladší Ínečku dělí 18 let.
Vedle Íný maminka Sammynka, chomutovská Nesinka, Keisynka a Šakinka.




Se Sammynkou a Ínečkou jsme hodně výletili, ale vždy spěchali za Eliškou. Přesto s námi
obě dvě šlapaly pěšky z Vejprt přes Velký Špičák až domů, k Přísečnici, na Jelení horu
a zpátky na Měděnec, byly v Jirkově, Sammynka v karlovarských lesích, na Lestkově i PG
startovišti u nás. Ínečka v ústecké ZOO, na Úhošti a s Nesinkou na Vápence a v Kovářské.




V létě jsme s pejsky trávili hodně času venku. Elišku, která venku na vodítku stále běhala
neuvěřitelně rychle, často doprovázela Ínečka. Až teprve po tom, co Eliška usnula, jsme
vyráželi dál. I z výletů jsme vždy spěchali za Eliškou a nikde se dlouho nezdržovali. Výlety
jsme o dovolené museli odložit, když Sammy skončila na kapačkách po žihadle od včelky.




16. srpna jsme s Íný vyrazili do Prahy, v botanické zahradě se potkali se sestřičkou
Cetynkou, oběma holčičkám pak vyšetřil pan doktor Skala pately, obě krásný výsledek
PL 0/0. Na Petřín jsme s pejskem nemohli, naštěstí jsme směli navštívit Štefánikovu
hvězdárnu a z Ínečky byl na moment nejen pozorovatel Slunce, ale i kosmonaut! ;)




Posledního července vyrazila Íný s taťkou Jerrym do Klatov na MVP. Bez ubytování to
nešlo a tak si oba naši pejskové odpoledne a večer proběhli krásné historické centrum
prosluněných Klatov a my se s nimi v náručí pokochali pohledem z Černé věže. Chladná
neděle propršela, i přesto Jerry bodoval ve třídě šampionů jako CAC a BOS, Ínečka V3.




Íný se zúčastnila mnohem méně výstav, než kolika se v jejím věku dříve účastnily všechny
naše krysařičky. Od 3. srpna poprvé hárala, ale už 2 týdny předem odmítala baštit i maso
a pamlsky. I tak si naše "chrtička" v kruhu ostudu neudělala, rozhodčím se líbila a výborné
z Klatov a Boleslavi v doprovodu tatínka Jerrýska, který si odnášel CACe, také potěšily.




24. července oslavila naše nejmladší Ínečka obklopená svou rodinou - maminkou
Sammynkou a více než devatenáctiletou praprababičkou Eliškou - své 1. narozeniny.
Od narození Íný, stejně jako všichni její sourozenci, povyrostla a stala se z ní
krásná dospělá krysařička, která svůj čas nejraději tráví venku anebo na klíně.




Šakinku panička přihlásila na národní výstavu do Klatov, protože tam se vystavuje
na trávě a Šaki jiný terén pro předvádění neuznává! Cesta na jih byla úspěšná, už
osmiletá Šakinka získala ve třídě otevřené CAC a stala se Českou šampionkou. Ještě,
než se vypravili domů, si proběhla i historickou část Klatov a zkoukla je z Černé věže.


    Druhé čtvrtletí ve znamení štěňátek, psích krůčků i skoků, procházek, krásného počasí se sluníčkem i bouřkami.




30. června 2021 oslavila naše milovaná psí babička Eliška (Bělinka Dar minulosti)
neuvěřitelných 19 let a 3 měsíce! Uplynulo hodně času ode dne, kdy se Eliška narodila,
a tak počítáme každý den a každého dne s Eliškou si vážíme. Každý den je náročný,
ale Elišce dáváme maximum našeho času my i naše holčičky, které nám na ni dohlíží.




Všechny výstavy, které jsme si plánovali pro naši nejmladší, pořadatelé vůbec nevypsali,
případně je zrušili anebo přesunuli na vlakem nedostupná místa. V dorostu se tak Ínečka
nerozkoukávala. Íný se 1. výstavy zúčastnila až v Rokycanech a získala titul Vítěz třídy
mladých. Radost nám udělala účast Íný "strejdy" Čendy a jeho Velmi nadějná 1 v dorostu.




V květnu se i naši pejskové podíleli na vítězství dvoutýdenní školní krokové výzvy,
když doprovázeli malou krokařku téměř na každém kroku! :-) Celá odpoledne jsme
trávili venku, nejprve s Eliškou, pak se Sammy a Íný. Se Sammy jsme prvně našli
Rašovické skály a mladičkou Ínečku jsme občas i poponesli k Přísečnici a zpátky.




Jarní procházky si pejskové užívali. Nejprve s námi své kolečko oběhla stařičká Eliška,
až když vyčůraná, napitá a najedená spokojeně usnula ve svém pelíšku, vyráželi jsme se
Sammy a Íný o kousek dál. Cestou jsme vídali luňáky a spoustu dalších zvířat, holčičky
pak aportovaly a šrotovaly oblíbené šišky, nebo stály na jaspisech na Holubím vrchu.




I když jsme si naplánovali, že budeme s Ínečkou jezdit všude a zvykat ji na zvířata
v zoologických zahradách, kam pejskové mohou, vládou zavřené ZOO nám plány znemožnily.
A tak s námi vyrazila Íný poprvé až 1. května 2021 do Zooparku, to už měla 9 měsíců.
S návštěvou jsme počkali pár dní, přesto tam bylo hodně lidí i psů, co se jí moc nelíbili. ;)




U Šaki nám to vloni se štěňátky nevyšlo, zpozdilo se i hárání, a protože byla v opravdu
vynikající kondici, po veterinárním vyšetření nám klub schválil prodloužení chovnosti
o rok. Krátce po 8. narozeninách proběhlo krytí a 6. dubna 2021 se Šakince narodila
tři krásná štěňátka po Dráčkovi od Královny Celesty. Dostala jména Ery, Ebie a Egie.




10. dubna odjela obě Cesmínčina štěňátka do nových domovů do Královéhradeckého
a Plzeňského kraje a pro Cesmínku si hned na to přijela Cesmínčina panička
a společně odjely zpátky domů do Litvínova, kde už na Cesmí dlouhé dva měsíce
netrpělivě čekala její malá psí kamarádka Kačenka i o chlup větší hlídací parťačka.




Když jsme se jeli podívat za Cesmínčinými štěňátky, vzali jsme s sebou i Sammynku,
a tak se opět potkala se svou sestřičkou Cesmínkou, se kterou se už dlouho neviděla.
Do Litvínova moc nejezdíme, nemůžeme nechávat dlouho bez dozoru Elišku, sama se už nenapije. Ínečka využila příležitosti kamarádit se s Cesmínčinými hravými štěňátky.




Velikonoční neděle vyšla letos na 4. dubna 2021, a protože se Eliška narodila v sobotu
30. března 2002 den před velikonoční nedělí, byly to Elišky už 20. Velikonoce. Ve svém
věku hodně spinká, místo vody pije jen mlíčko, Sammynka Elišku často pusinkuje,
Íný ji miluje a Eliška rozdává pusinky nám. Ínečky to byly teprve 1. velikonoční svátky.




Když už byly otevřené katastry obcí, ale jinak se nikam dál stále nesmělo, vyrazili jsme
se Sammy a Íný na výlet do Podmiles, kde jsem byla naposledy s Cílinkou v květnu 2008.
Cestou zpátky se honily mraky, spadly i nějaké ty kapky a ochladilo se a tak holčičky
pod vestičky (měly je, aby je viděli lesní dělníci, co po cestě pracovali) dostaly i světřík.


    První čtvrtletí se spoustou sněhu, s domácí divočinou, venkovními sprinty i hlazením naší devatenáctileté babičky.




Teplo přes 20 stupňů, ještě jsme byli doma, tak jsme 30. března mohli dát Elišce celý
den. Naše maličká milovaná psí babička oslavila neuvěřelné 19. narozeniny! Pochutnala
si na pamlscích, dostala nový pelíšek a samozřejmě pohlazení, na oplátku rozdávala psí pusinky. Odpoledne se s otevřenou tlamičkou proběhla venku, běhala jako štěňátko.




Ínečka nám rychle dospívala, ze štěňátka už byla dávno dorostencem, ale socializace se zavřenými obchody, školami a vším stále nebyla ideální, tak jakmile se naskytla příležitost, jela s námi vlakem (bez tašky, aby z blízka viděla neznámé lidi), běžela do parku (dokonce nám tam málem vyběhla i na strom) nebo se účastnila realizace domácích úkolů z tělocviku.




V březnu zavřenými katastry (později "jen" okresy) vláda všem komplikovala každý den.
Ani my nemohli vyběhnout s pejsky na běžnou procházku po lesní cestě 10 minut od nás,
zato na vzdálená místa, kam běžně nechodíme, ano. Našli jsme si jiné cestičky a na nich
potkávali zvěř vyděšenou lidmi vyhnanými z nákupních center, co byli v lesích asi poprvé.




Od našich majitelů dorazila smutná zpráva. 3. března v 17:32 za asistence veterináře
dotlouklo srdíčko Bedříška (Čipíka Dar minulosti). Syn naší Elišky své rodině dával štěstí
téměř 17 let. Smutek mírní radostné zprávy od Nesinčiny dcery Zandari, které se v lednu
narodil pejsek Altaj od Majky, stejně chlupaťoučký jako Bedříškův mladší bráška Gasi.




Z bílého i naoranžovělého začátku února a silných mrazů (v polovině měsíce jsme směli
obdivovat krásu zamrzlého potoka), se počasí navzdory ročnímu období rychle přehouplo
nad neuvěřitelných 15 stupňů, tak jsme už 25. února mohli běhat venku i s naší babičkou
Eliškou. A že vláda uzavřela školy i školky, věnovali jsme Eli opravdu hodně našeho času.




4. února se litvínovské Cesmínce, která se tak na čas zabydlela na hlídání v Chomutově,
narodili dva nádherní pejskové po Buráčkovi Milba Bam. Dostali jména Daxík a Dytík.
Z Klášterce jsme je kvůli vládnímu lockdownu a zavřeným katastrům nemohli tak často
navštěvovat, zavřené okresy zkomplikovaly výběr a předání štěňátek novým majitelům.




Oproti novoroční procházce s popraškem sněhu, co roztál, nám vše vynahradila 2. pol.
ledna a začátek února. Zima přinesla bílo a hluboké závěje, které se holčičkám zase tolik
nelíbily. Ani zmrzlý sníh, na kterém mohly téměř bruslit, když se zrovna nepropadly.
Čestvý sníh obarvil písek až ze Sahary, oranžový odstín pak přikryly další bílé závěje.




24. ledna bylo naší nejmladší Ínečce už půl roku, roste nám z ní krásná psí slečna.
Nedělní světlo i čas nám tentokrát přály a tak jsme vyndali fotoaparát a doma pořídili
pár krásných obrázků s zvěčnili společně náš klášterecký trojlístek - Elišku, Sammy
i Íný. Odpoledne jsme obě mladší holčičky vytáhli do sněhu a fotek přibylo mnohem víc.




V lednu přibyl chomutovským krysařičkám opět další rok navíc, Šakinka oslavila
osmé narozeniny a aktuálně se tak stala naší třetí veteránkou (spolu s Eliškou
a Keisynkou), Keisynka na konci měsíce slavila už jedenáctiny. Nezapomněli jsme ani
na Cílinečku, která už s námi tři roky není, v lednu to bylo 17 let, kdy se Cíli narodila.




Socializaci naší Ínečky od začátku ničí nouzové stavy, sociální distancování, zavřené
obchody, zoologické zahrady... Lidé se bojí lidí i jejich pejsků a tak i naše štěňátko drží
dvoumetrovou vzdálenost. Proto jsme ji 10. ledna vzali socializovat se do Jirkova za taťkou
Jerrym a jeho parťákem stafíkem Rockym. Našlo se i pár lidí, kteří si ji konečně pohladili.