Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde

      Poslední srpnovou sobotu jsem se se svojí fenkou pražského krysaříka zúčastnila krajské výstavy psů v Karlových Varech. Přes noc se ochladilo o více než 10 °C, bylo zataženo a krysaříci byli tradičně posuzováni až odpoledne.
      Kromě počasí byl nepříjemným zážitkem způsob posouzení naší národní pýchy panem rozhodčím H., který byl velice unešen z velkých psů, ale krysařík mezi jeho oblíbence evidentně nepatří. Vzpomínám si, jak kdysi prošel okolo nás se slovy: "Uhněte s těma krysama nebo je zašlápnu!"
      Výstavy se zúčastnili všichni 3 přihlášení pejsci a 3 fenky. Majitel tříletého psíka, který se s pejskem objevil na veřejnosti vůbec poprvé (a bohužel asi i naposledy), byl z kruhu vypraven po několika vteřinách se slovy: "Mějte ho rád, ale nemá cenu s ním jezdit na výstavy!" Diskvalifikován byl pro ztrátu jediného řezáku (předností je samozřejmě plnochrupost, ale jeden chybějící řezáček není u krysaříka důvodem k vyřazení z chovu, dva už ano). Vystavovatel, ačkoli se mu to vůbec nehodilo, strávil dlouhým čekáním celé dopoledne v Karlových Varech, protože potřeboval jedinou výstavu před bonitací k zařazení do chovu – tuto podmínku tak bohužel nesplnil.
      Potom nastoupili fenky. Všechy tři krysařičky se slovy rozhodčího: "Zvykly jste si na samý výborný", opouštěly kruh se známkou velmi dobrá, kterou si žádná z vystavovatelek z pochopitelných důvodů nenechala zapsat do rodokmenu. Konstitučně drobnější chovné fence bylo vytčeno, že má úzkou spodní čelist a rozhodčí ještě nezapomněl poznamenat: "S tím bych takovou fenu nikdy nekryl!" Další velice hezká fenka byla penalizována jen za přestavěnou záď a třetí za světlejší znaky.
      Nedivím se, že po takovémto způsobu posouzení je krysařík tak vzácným a nepříliš početným plemenem, protože mnoho krásných pejsků a feneček se již nikdy neobjeví na žádné další výstavě a pak bohužel ani na bonitaci. Majitelka posledních dvou fen ještě zaslechla rozhodčího připomínku: "Je jich hodně, musíme to stírat!" (nevím, kde přišel právě k této informaci) a ještě jí bylo doporučeno: "Když už jste ty výborný urvala jinde, tak si to tam nenechte psát, napište, že jsem blbec."
      V průběhu posuzování jiných plemen, kterým doporučoval zakázané kupírování uší, (údajně jim více sluší a nekupírované přirovnával k velkoplošníkům), se nezapomněl chlubit svým uměním v zahraničí, kde je prý ostatními rozhodčími kritizován za to, že na psech hledá jen samé vady, zatímco je zajímají na prvním místě pejskovy přednosti.
      My otrlejší jsme to vzali jako epizodu, nějaké výstavní úspěchy jsme již přeci jen zaznamenali a takový rozhodčí nás nemůže rozhodit (zamrzet snad může jen ztracený čas a investované náklady). Naštěstí se nás sešla hezká parta nadšenců, tak jsme si spolu hezky popovídali, ale mnozí začínající vystavovatelé jsou po takové výstavě kritikou svého nejkrásnějšího miláčka, který opravdu krásný je, s takovým komentářem otřeseni natolik, že je to odradí od dalších chovatelských aktivit hned v základech a již nikdy se se svým typickým pejskem neobjeví na žádné další výstavě a bohužel ani na bonitaci. A zde se nejedná jen o majitele krysaříků! Jsou dalšími z mnoha zklamaných, kteří skončili dříve než začali.

Kamila Burešová

Zpět                                                                                  |   Články  |                                                                                  Nahoru