Fina je náš voříšek. Našla jsem si ji v útulku v září 1997, kam se dostala společně se svým štěnětem a kde jsem jejím nešťastně smutným očím odolávala dva týdny. Po nich se Finuška stala psím členem naší rodiny. Dnes je kastrovaná.

      Fina měří 38 cm a svým zbarvením i typem připomíná bígla a parson jack russel teriéra. Je veselou, mazanou a neposednou temperamentní fenkou, neustále v pohybu se stále se vrtícím ocáskem. Bydlí spolu se svou kamarádkou choďačkou Brixou (tu si vychovává již od štěňátka k obrazu svému) na naší zahradě, kterou si hájí a hlídá jako své teritorium, má vlastní zateplenou boudičku, občas uloví potkana, myš nebo neopatrného zástupce ptačí říše - její strategií je zakousnout a nechat ležet.
      S Brixou si vydrží hrát a honit se neúnavně dlouho, dokud nemá Brixinky okusování dost, to pak dovede dát konec hry jasně najevo. Fina je zvyklá i na další pejsky, kterým neublíží, jen zdatně přeznačkovává jejich loužičky.

      Fina se několikrát zúčastnila výstav voříšků. Poprvé byla i se Shelinkou v Teplicích, kde zvítězila ve své kategorii. Na další "voříškiádě" v Praze obhájila vítězství opět ve třídě, mezi všemi fenkami se umístila jako druhá za absolutní vítězkou z Trojského útulku. Napřesrok stanula opět na stupni vítězů, tentokrát na třetím místě. Na akci Severočeský voříšek na Červeném Hrádku získala za třetí místo za dvěmi útulkovými fenami krásný pohárek. Vesele předvádí i svoje dovednosti - blbnout za pamlsek ji totiž baví! Umí si sednou, dát packu, tancovat, prosit a vyskočit do náruče přímo ze země.
      Fina byla se mnou na výletu v jižních Čechách na jindřichohradecku, kde jsme společně poznali Dačice, Červenou Lhotu a na zřícenině hradu Landštejna vystoupala Fiňulka až nahoru. Tenkrát jsme spolu strávily dva nádherné červnové týdny, kdy směla spát ve spacáku, nadšená byla i z každodenních procházek.
      Procházky miluje, stačí, když slyší cinknout psí známku a začně šílet, ale protože má silně vyvinutý lovecký pud, chodí převážně na vodítku. Na vodítku jde vzorně, nevidí-li právě kočku nebo nevětří srnku, dokonce krásně a ráda běhá vedle kola. Tak jsme se byly společně podívat na vodní nádrž Jezeří, zpátky se Fina vezla v košíku.
      Ráda hrabe, tak občas využije možnost prchnout a přijít za mnou domů. Čas od času je třeba Finu vykoupat. Vodu bytostně nesnáší, mokrá se pak snaží oklepat a osušit o cokoli v jejím dosahu, případně opět hodně umazat. Příležitostně bývá i doma, kde je na ni sice teplo, ale s radostí využívá možnosti spát v posteli.

Finušky fotoalbum - pro větší fotku klikněte na malý obrázek: