Finuška
Fina je náš voříšek.
Našla jsem si ji v útulku v září 1997, kam se dostala společně se svým štěnětem a kde jsem jejím nešťastně smutným očím odolávala dva týdny, po kterých už byla Finuška naše.
Výškou 38 cm a svým zbarvením i typem připomíná něco mezi bíglem a parson jack russel teriérem. Pár slovy: veselá, mazaná a neposedná temperamentní fenka, neustále v pohybu a se stále se vrtícím ocáskem. Spolu se svou kamarádkou choďačkou Brixou (tu si, než odešla, vychovávala již od štěňátka k obrazu svému) bydlí na naší zahradě, kterou si hájí a hlídá jako své teritorium, má vlastní zateplenou boudičku, občas uloví potkana, myš nebo neopatrného zástupce ptačí říše - její strategií je zakousnout a nechat ležet.
S Brixou si vydržela hrát a honit se neúnavně dlouho, dokud neměla Brixinky okusování dost, to pak dovedla dát konec hry jasně najevo. Fina je zvyklá i na další pejsky, kterým neublíží, jen zdatně přeznačkovává jejich loužičky.
Fina se několikrát zúčastnila výstav voříšků. Poprvé byla i se Shelinkou v Teplicích, kde zvítězila ve své kategorii. Na další "voříškiádě" v Praze obhájila vítězství opět ve třídě, mezi všemi fenkami se umístila jako druhá za absolutní vítězkou z Trojského útulku. Napřesrok stanula opět na stupni vítězů, tentokrát na třetím místě. Na akci Severočeský voříšek na Červeném Hrádku získala za třetí místo za útulkovými fenami krásný pohárek. Vesele předváděla i svoje dovednosti - blbnout za pamlsek ji totiž baví! Umí si sednou, dát packu, tancovat, prosit a vyskočit do náruče přímo
ze země.
Fina byla se mnou na výletě v jižních Čechách na Jindřichohradecku, kde jsme společně poznali Dačice, Červenou Lhotu a na zřícenině hradu Landštejna vystoupala Fiňulka až nahoru. Tenkrát jsme spolu strávily dva nádherné červnové týdny, kdy směla spát ve spacáku, nadšená byla i z každodenních procházek.
Procházky miluje, stačí, když slyší cinknout psí známku a začně šílet, ale protože má silně vyvinutý lovecký pud, chodí převážně na vodítku. Na vodítku jde vzorně, nevidí-li právě kočku nebo nevětří srnku, dokonce krásně a ráda běhala vedle kola. Tak jsme se byly společně podívat třeba na vodní nádrž Jezeří, zpátky se Fina vezla v košíku. :-)
Ráda hrabe, tak občas využije možnost prchnout a přijít za námi domů.
Čas od času bylo třeba Finu vykoupat. Vodu vždy bytostně nesnášěla, mokrá se pak snažila oklepat a osušit o cokoli v jejím dosahu, případně opět hodně umazat. Příležitostně bývá i doma, kde je na ni sice teplo, ale s radostí využívá možnosti spát v posteli.
Bylo by hezké, kdyby předcházející řádky zůstávaly aktuální, ale čas nejde zastavit. Letos, v roce 2012, je Finušce neuvěřitelných 16 roků, a i když je hubeňounká a věk se na její kondici znatelně podepsal, stále má v sobě ohromné množství energie a radost dává viditelně najevo!
|
|
|