|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Bělinka Dar minulosti - "Eliška"
Bělinka doma slyší na Elišku nebo na Elí. I když je naše a její maminka Cesinka také, narodila se daleko za hranicemi, Cessy ji porodila v sobotu den před Velikonocemi dvě hodiny po bráškovi Badýnkovi do svěže zelené švýcarské trávy. Byla schovaná na pravé straně maminčina bříška, na svět přišla zadečkem napřed přesně v 15:35 hodin :) Venku hřálo jarní sluníčko. Eliška je hodná, občas zavrčí - vrčením projevuje i radost :-) Její první "vrrr" bylo slyšet už dva týdny po narození a to byla očka ještě zavřená :) Snad je to tím, že v bříšku i jako dorostenec prospívala na pravém švýcarském hovězím a 3,9% plnotučném mléce. Rostla jako hříbátko - nohaté štěňátko se začalo protahovat a nabírat nějaké ty gramy navíc až později. Na výstavách, kterých absolvovala celkem dost, nejprve ale jen jako doprovod svojí maminky, se předvádí sama, hotový profík. Taková naše matadorka a sběratelka 2. míst. Společně jsme se radovaly i z prvenství. Hned na té první 1. května 2003 v Žatci byla oceněna jako Vítěz třídy mladých s velice krásným posudkem - také se krásně prezentovala. Mezi další výstavní úspěchy patří CAJC z mezinárodní výstavy, několik CACů a mnoho Res. CACů, Krajský a Oblastní vítěz. 
Velkým úspěchem bylo druhé místo v konkurenci osmi dalších feneček ve třídě mladých na speciální výstavě pražských krysaříků v Praze Rychetech, v kruhu tam rostly bodláky. Dlouhou šňůru druhých míst jsme společně prolomili na národní výstavě v Brně v r. 2005, kde si vychodila titul CAC a o Národního vítěze "převálcovala" i svou úspěšnou sestřičku Cílinku.
24. září 2006 v Brně splnila podmínky pro titul Českého šampiona, který jí byl oficiálně přiznán 5. října 2006, to měla Eliška zrovna svátek :-) K němu pak přidala titul Českého grandšampiona a Veterán šampiona.
Na bonitaci bylo Bělince naměřeno 22 cm, hmotnost 2 kg, ze zoubků chyběly 3x P1 a v posudku má uvedená mírně klenutá bedra - to se ale zdatně "hrbí" jen v postoji, v pohybu umí být bezkonkurenční. Mezi přednosti patří výrazný stop, krátká pevná ouška a kvalitní hustá srst. Bráška Badýnek měří 23 cm, váží 2 kg a v r. 2005 se ve Švýcarsku stal otcem. Bělinka je vyšetřena na luxaci patelly s výsledkem 0/0. Spolu s maminkou Cyrilkou (0/1 ve 4 letech) byla jednou z prvních krysařiček vyšetřených na čéšky. Elišky potomci vyšetření na PL jsou vždy negativní. Jako maminka byla bezkonkurenční, už jako dvouletá pomáhala s výchovou sestřičky Cílinky, o vlastní štěňátka úzkostlivě pečovala od začátku porodu až do odstavu a kojila vždy do posledního okamžiku, hlídala si je, ošetřovala a když to šlo, přibrala ještě ta Cílinčina :) Má 7 synů, nikdy neporodila žádnou dceru. Svého dlouhosrstého syna Luckýska (Gasiho) poznala i po čtyřech letech. První štěňátka porodila 27. května 2004. Na začátek porodu upozornila hrabáním a za chvíli bez zbytečného čekání a jakýchkoli hlasitých projevů porodila dva pejsky, kdy každý vážil rovných 10 dkg. Tatínkem Čendíka a Čipíka je Šampion Nero z Amáčiny zahrádky. Oba pejskové jsou chovní, vyšetření na luxaci čéšky - 0/0. Čendík z první výstavy odcházel jako CAJC a 3. nejhezčí mladý pes výstavy, na další pak coby Vítěz třídy mladých a 2. nejkrásnější junior. Čipík, který se pyšní i několika tituly BOB - Vítěz plemene, zabodoval jak v Čechách jako Český šampion, tak u našich východních sousedů s diplomy Slovenského šampiona a Slovenského Grand šampiona. Ve druhém vrhu, který se narodil 17. května 2006, byl jeden kouzelný maxipsík se senzační povahou jménem Eddie, po narození vážil 14,5 dkg. Jako 9,5 týdenní se Edík vypravil na dalekou cestu až do Bratislavy. Překvapení nám přichystala mezi dalšími syny po Nerovi, kteří se bez jakýchkoli komplikací narodili 17. listopadu 2006. Gasíkovi narostla dlouhá srst a protože jsme se s tehdy ještě nestandardními chloupky netajili, je prvním oficiálně zapsaným krysaříkem s dlouhou srstí (v PP je samozřejmě razítko "nestandard"). Bráška Grimík odcestoval do německého Hanau a kryje pod UCI. 14. listopadu 2007 se po Falkovi z Amálčiny zahrádky za veterinární asistence narodil pejsek s rekordními 15 dkg. Také proto mu sedlo veliké jméno Hagrid :) Hagískova nová rodina je ze západočeského Ostrova nad Ohří. "Maxík" je domácím mazlíčkem. Poslední štěňátko, pejsek Iggi, přišel na svět v říjnu 2008. Společnost dělá nedaleko Bratislavy svému staršímu bráškovi Edíkovi. A protože se Eliška specializovala na kluky, rádi bychom si ji právě prostřednictvím Iggíska vrátili do chovu. Iggi, který byl uchovněn veterinární bonitací (PL také 0/0), je "srdeční záležitostí" a kdyby nejel za bráškou, nikomu jinému bychom ho nedali! Na začátku roku 2009 absolvovala Bělinka kastraci, po které viditelně omládla, zkrásněla a začala si víc hrát jako štěně. Eliška je zcestovalá, vždyť jela 1000 km daleko už u maminky bříšku a pak zpátky jako štěňátko a několikrát zase tam a zpět. 
Vydrží tiše sedět a čekat na vypuštění z baťůžku nebo spinká pod svetrem.
Na cestování má nějraději to, že je s paničkou.
Venku běhala hodně a ráda, ze začátku s maminkou Cesinkou, pak ve třech s Cílinkou a později už jenom s Cílinkou. Hodně jsme společně výletily. Krom okolí rodné švýcarské vesničky Avry-devant-Pont ležící těch 1000 km od Chomutova, jehož okolí máme také proběhané, vyťapala společně se svým tatínkem Adámkem cestou z úspěšné litoměřické výstavy třeba na hrad Házmburk.
Proběhanou máme i Prahu v okolí Břevnova. Z domova jsme často chodívali do Telčského údolí, kterým protéká řeka Bílina, místně Běla, podle které se vlastně tak trošku jmenuje. Dneska už běháme převážně po okolí Klášterce, i když s přibývajícím věkem tu radost z venčení střídá ochota zůstat raději doma a slunit se na okně nebo koberci na proužku sluníčka. Jen vodu, vítr a sníh neměla Eli nikdy v oblibě. A když může, uvítá nošení v náručí.
Eliška je mimořádný charakter! Zazpívá na povel ;) Je mazel, mlsoun, blízálek a závisláček, ví, když něco provede, z boku lehne na zádíčka a celá se vlní. Jako malá se venku držela Cesinky jako ocásek, doma pak spávala s hlavičkou položenou na maminkce. Špatně nesla, když ji Cesinka ze začátku vyháněla od novorozené Cílinky s bráškou. A jak je chytrá! Míček si hlídá tak, že si na něj položí hlavičku jako na polštářek. A když ho Cíli přece jen jednou v nestřežený okamžik ukořistila, Eliška šibalsky popadla jinou hračku, tou upoutala Cílinčinu pozornost, Cíli pustila míček, proběhla kolem Elišky a ta bez mrknutí oka ulovila zpět svůj míček, který už nedala. Spokojené pak byly obě dvě. Krom svých nebo Cesinčiných míčků (jako štěňátko i větviček a šišek) 
má v oblibě plyšová kuřátka, myšky a občas i dětské hračky, u kterých se ale s pochopením vlastníka zatím nesetkává. ;)
Na velké psy si vyskakuje na všech čtyřech s děsivě nakrčeným čumáčkem, ale nekousne.
Miluje malé čivavky, snad proto, že mezi nimi vyrostla, a svého syna - chlupáčka Gasiho. Tak jako ona svým proutkem nevrtí při setkání s oblíbeným psím kamarádem snad žádný pes.
Na procházkách se cestou tam sune za námi jako ocásek, při zpáteční cestě je ale spolehlivým vodičem, i v lese mezi stromy běží spolehlivě na centimetr přesně po každém kameni, okolo každé houby, stromu nebo pařezu, které jsme cestou tam minuly.
A když se jí někam nechce - do trávy nebo do míst, kde tuší kopřivy, trní anebo mravence, tak tam prostě nejde. Vyčkává anebo se jednoduše otočí a raketovou rychlostí utíká oklikou. A když se jí nechce vůbec, hrdě se rozeběhne zpátky domů. :-)
Eliška je naší nejstarší krysařičkou, v současné době (v říjnu 2018) je Elišce už 16,5 roku. Sice už téměř nevidí a neslyší a hodně spinká, ale když má venku náladu, dokáže poskakovat jako štěňátko a dokonce má občas chuť si hrát se svými oblíbenými psími kamarády. Její vysoký věk by jí tak nikdo nehádal. Přesto ji šetříme, uplácíme pamlsky a pořídili jsme jí nový měkoučký a teploučký pelíšek, ve kterém ji hlídá (nebo občas zlobí) naše nejmladší krysařička a Eliščina pravnučka Sammynka. Doplnění 30. 3. 2022: Dnes by Eliška oslavila kulaté 20. narozeniny. Ještě před půl rokem si užívala oblíbenou procházku venku na sluníčku, běhala jako štěňátko, nést se venku nechtěla. Stále bolí vzpomínka na 6. říjen 2021 (den po Elišky jmeninách), kdy k nám večer přijel veterinář, Elišky srdíčko dotlouklo ve 21:27 hodin... Do posledního okamžiku Eliška na vodítku (protože vůbec neviděla) běhala (opravdu utíkala) jako malé štěňátko, vždy poznala, když jsme se otočili k domovu, při procházkách, kdy se nás lidé ptali na věk, si při odpovědi "19" mysleli, že 19 týdnů, ale Elišce už bylo 19 let. Snad by tu s námi ještě byla, jen... V tlamičce od srpna rostl neoperovatelný nádor, který bolel, také nejspíš začaly zrazovat i ledviny... Eliška byla milovaným pejskem, s láskou jsme jí věnovali většinu našeho času, 
nejezdili daleko (i když výjimečně jsme zařídili Elišce i hlídání,
aby nebyla dlouho sama), v noci několikrát vstávali, dávali ji vyčůrat na záchůdek a hlavně napít,
ráno dostávala v mističce přímo pod tlamičku několikrát napít mlíčka (poslední měsíce už vodu téměř vůbec nechtěla). Nejméně dvakrát jsme jí dávali ráno vyčůrat,
pak najíst oblíbené konzervy (milovala maso, hlavně syrové hovězí, jen poslední měsíce už jsme měli obavy Elišce masíčko dát, většinou už bříšku nedělalo dobře).
Hned při návratu z práce a ze školy jsme utíkali vždycky honem za naší Eliškou, aby se mohla opět vyčůrat, hlavně také napít a najíst, případné nehody v pelíšku se u nás praly často,
ale pelíšků měla Eliška několik, kolem sebe i "čůrací" plínky, tak si pak dokázala najít suché a měkoučké místečko na spinkání. Spala hodně (v noci v boudičce na posteli
vedle polštáře, aby byla blízko (vzbudil mě každý Elišky pohyb, tak nemohla spadnout), přes den měla chlupatý pelíšek s polštářkem a dekou přímo u topení. Sammynku s Íný
jsme odpoledne venčili, až když byla Eliška obstaraná a opět spokojeně usnula.
Orientovala se po paměti a po čichu, ale napít a najíst už se sama nedokázala, i když baštila ráda a hezky. Jen poslední týden už bylo znát, že je něco špatně...
Naposledy se ještě napila mlíčka a vzala si ještě pár máslových sušenek, které vždycky milovala.
Elišku kromě nás měla moc ráda i Elišky prapravnučka Íný, která Elišce vděčí za to, že přišla na svět, hned dvakrát. Eliška je Ínečky dvojnásobnou praprababičkou a navíc - štěňátka jsem většinou plánovala na zimu, ale že jsme Elišku ani v létě nechtěli nechávat samotnou, nikam jsme nejeli a naplánovali si psí mateřskou dovolenou, když už měla Sammynka nejvyšší čas na první štěňátka. A tak se narodila Íný, která Elišku vždy pusinkovala a chránila před Sammynkou. Dnes už nám chybí Elišky poštěkávání, kterým si říkala, že potřebuje čůrat, pít anebo jíst, že potřebuje pohladit a nechce být sama. Chybí nám Elišky heboučké husté chloupky, které jsme tak rádi hladili. Chybí nám ty její jemné pusinky, které rozdálala do posledního okamžiku. Nejvíc ze všeho nám ale chybí ta naše Eliška. Byla tu, když se naše rodina rozrostla o malé miminko, které pomáhala s maminkou Cesinkou a sestřičkou Cílinkou učit lásce k pejskům a to od začátku doma, venku i ve výstavním kruhu. Tehdy v květnu 2011, kdy bylo Elišce už 9 let, by nikdo nehádal, že ještě mnohem větší kus života má Eliška ještě před sebou. Spolu s Eliškou jsem prožila krásný a dlouhý kus mého života, 19 let, 6 měsíců a 6 dní. 
Byl to krásný čas (ve Švýcarsku, kde se narodila, i v Čechách, kde jsme byly doma), o to smutnější a těžší je to teď bez Elišky. Vždyť jsme ji držela v dlaních od prvního nadechnutí
až do posledního výdechu...
I když Elišku vidím jako tu mou psí babičku, nezapomenu ani na to, jakou byla byla úžasnou maminkou, jak ráda spávala na klíně, jaký měla orientační smysl, jak uměla na povel zpívat, jak byla mazlivá, hodná a věrná. Eliška je nezapomenutelná, zůstává v našem srdíčku, ale moc nám chybí. Na Elišku nemůžeme zapomenout a tak jsme ji nechali 3. ledna 2022, v den narozenin Elišky psí sestřičky Cílinky, nesmazatelně zapsat do České databanky rekordů Agentury Dobrý den jako nejstaršího pražského krysaříka. Nový český rekord byl pelhřimovskou agenturou Dobrý den zvěřejněn na jejich několika stránkách: na oficiálním webu českých rekordů, FB České rekordy, Instagramu, a Twitteru. Eliška navždycky odešla v rekordních 19,5 letech. V našich vzpomínkách zůstane naše Eliška napořád. Fotogalerie: Eliška na fotkách, s bráškou jako štěňátka, na skupinových obrázcích, na výletech, se smečkou, se štěňátky: Čendíkem a Čipíkem, s Edíkem, Gasim a Grimem, Hagískem, s Iggískem a ještě ve všech novinkách. Rodokmen (pod podtrženými jmény jsou ukryté vlastní nebo zapůjčené fotografie anebo obrázky z časopisů)
|
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}
;){kind=link}